23. května 1968 byl založen oddíl . Snažíme se změnit způsob života , chodit do lesa , hrát hry , učit se být jiní , než ti okolo nás . “Pojď se mnou tam , kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kdy jinde plují… “ Zase se mění poměry (1972) , oddíly se ruší , hledáme útočiště ve Svazarmu . Jedno moudré přísloví říká :”Drž se nové cesty , ale starého přítele .” Dá se to určitě vyložit i naopak : proč rozpouštět oddíl přátel , když vždy lze nalézt nějakou cestu . Nemění se činnost , přicházejí a odcházejí lidé – někdy se udrží v povědomí oddílu , jiných obličeje rychle vyblednou . Že mládežnická organizace musí být pionýrská ? Na zelených košilích s označením Svazarmu se objevil červený šátek . Do lesa se moc nehodí , ale nosíme ho všude tam , kde reprezentujeme oddíl . A je na co být hrdý . Opakovaně se stáváme vzornou organizací Svazarmu , naše výsledky a nový kroj se k sobě opět hodí – vždyť jsme nikdy nechtěli nic jiného , než porozumět přírodě a lidem naučit se dávat pomoc a ochranu nezištně , abychom ji v nouzi mohli přijmout . Přichází období vítězství i porážek , silných přátelství a oddílových lásek . Učíme se žít naplno a bojovat za oddíl , nejen na poli sportovních závodů , ale i proti ideologům , kteří by nás rádi viděli ve statistikách školních pionýrů . Svazarm nám nabídl nejen pomoc materiální , ale i víru v to , že vše jde - stačí jen chtít . Každá škola má svoji pionýrskou skupinu a my máme svoji 1. PS . V období největšího rozmachu sdružuje skupina více než 20 oddílů , jako je ten náš . Jejich činností je turistika , tenis , ping-pong , potápění , modelaření , tančení , plavání , vodáctví a sdružuje nás chuť dělat tu svou činnost vážně . V roce 1989 je Svazarm v likvidaci , cítíme smutek nad ztrátou starého přítele a pozorného ochránce . Dostáváme na rozloučenou trochu materiálu do oddílového inventáře a přání hodně zdaru . Obhajujeme svou dosavadní práci – pro změnu ideologům z druhé strany , ze strany Junáka … Rozhlížíme se po nových i staronových organizacích , které rostou jako houby po dešti . Účastníme se sněmů , schůzí , debat . Rozhodnutí padlo . Volíme Zálesák – svaz pro pobyt v přírodě . Měníme razítko , průkazy , ale zůstává oddíl , kamarádi , činnost a naše zelené košile . Zůstává náš tábor v Rajnochovicích a je tu i řada nových aktivit . Létáme balónem , jezdíme na surfu , potápíme se , lezeme po skalách … Činnost je zajímavá , ale přístup rady Zálesáka k jednotlivým střediskům a k zajištění akcí je příčinou střetů , které vedou k odchodu pod Asociaci víceúčelových základních organizací technických sportů a činností . Nový název , nová hlavička , ale pořád náš oddíl , pořád my , jen svět okolo nás se mění . Jízdné je dražší , každý tábor je bojem o nová povolení , o schvalování nejnemožnějších požadavků a hlavně bojem o finance . A to je taky důvod další změny – od 1. dubna 1998 měníme opět hlavičku . Tentokrát je to organizace Československý Zálesák . Nenechte se popést , není to organizace , od které jsme již jednou odešli . Jako člené této organizace se účastníme akcí pořádané pro celé ČSZ . Například Velikonoční Beran , výcvikový tábor pro starší , Podzimní setkání a Severní pól . Na podzimním setkání v Nové Pace 1999 byl Bob zvolen
metodikem ČSZ a v březnu 2000 předal z nedostatku času vedení oddílu Marečkovi. Tímto Bob, Dunhyla a Yeti přenechávají místo mladšíma odchází do zálesáckého důchodu.
|
